2 Kings 4
1 A na Elíšu vzkřikla jedna žena z žen synů proroků výrokem: Tvůj nevolník, můj muž, umřel, a ty víš, že tvůj nevolník byl ctitelem Hospodina; a věřitel si přišel vzít mé dva chlapce za nevolníky.
2 A Elíšá k ní řekl: Co mám pro tebe učinit? Oznam mi, co máš v domě. I řekla: Tvá služka nemá v domě nic, leda lahvičku oleje.
3 A řekl: Jdi, vypůjč si zvenčí od všech svých spolu obyvatel nádoby, prázdné nádoby; ať jich nemáš málo.
4 A až vejdeš, zavřeš za sebou a za svými syny dveře a jmeš se rozlévat po všech těchto nádobách, a tu, jež bude plná, budeš odkládat.
5 Odešla tedy z jeho přítomnosti a dveře za sebou a za svými syny zavřela; oni k ní přisouvali a ona vylévala.
6 A jak byly nádoby plny, stalo se, že k svému synu řekla: Přisuň ke mně ještě nádobu. I řekl: Není již nádoby. A olej ustal.
7 Přišla tedy a podala zprávu Božímu muži; ten řekl: Jdi, prodej olej a vyrovnej svůj dluh; a z ostatku můžeš se svými syny žít.
8 A jistého dne se stalo, že Elíšá přešel do Šúnému, a tam byla bohatá žena, jež ho přiměla k jedení chleba, takže se za každého jeho přejití stávalo, že tam k jedení chleba odbočil.
9 I řekla k svému muži: Hle, prosím, poznala jsem, že on, stále přecházívající mimo nás, je svatý Boží muž;
10 zřiďme, prosím, malý horní pokoj na zdi a postavme tam pro něho lože a stůl a sedadlo a svícen, a ť se stává, že při svém příchodu k nám bude moci odbočit tam.
11 A jistého dne se stalo, že tam přišel a odbočil do horního pokoje a ulehl tam,
12 a řekl ke Géchazímu, svému sluhovi: Povolej tuto Šúnémanku. Povolal ji tedy, i stanula před jeho tváří
13 a řekl mu: Nuže, řekni k ní: Hle, úzkostlivě o nás pečuješ s veškerou touto úzkostlivou péčí; co pro tebe učinit? Zda by se mělo za tebe promluvit ke králi nebo k veliteli vojska? I řekla: Já bydlím vprostřed svého lidu.
14 A řekl: Co tedy pro ni učinit? A Géchazí řekl: Vždyť nemá syna, a její muž je stár.
15 I řekl: Povolej ji. Povolal ji tedy, i stanula ve vchodu;
16 a řekl: K tomuto určenému času, podle doby života, budeš ty objímat syna. I řekla: Ne, můj pane, Boží muži; nemusíš vzbuzovat ve své služce klamné očekávání.
17 A le ta žena otěhotněla a k tomuto určenému času, podle doby života, jak k ní Elíšá promluvil, porodila syna.
18 A když hošík vyrostl, stalo se jistého dne, že vyšel k svému otci, k žencům;
19 a řekl k svému otci: Má hlava, má hlava! I řekl k sluhovi: Odnes ho k jeho matce.
20 Odnesl ho tedy a dopravil ho k jeho matce, i seděl až do poledne na jejích kolenou; potom umřel.
21 I vystoupila a uložila ho na lože Božího muže; a zavřela za ním a vyšla
22 a zavolala na svého muže a řekla: Pošli mi, prosím, jednoho ze sluhů a jednu z oslic, a ť mohu zaběhnout k Božímu muži a vrátit se.
23 I řekl: Proč se k němu chystáš jít dnes? Ne ní nový měsíc ani sobota. A řekla: Je dobře.
24 I osedlala oslici a svému sluhovi řekla: Poháněj a pojď, nemusíš pro mne zpomalovat v jízdě, leč bych ti řekla.
25 Odebrala se tedy a přišla k Božímu muži na horu Karmel; a jak ji Boží muž z povzdálí uviděl, stalo se, že ke Géchazímu, svému sluhovi, řekl: Hle, tato Šúnémanka!
26 Nuže, rozběhni se jí nyní vstříc a řekni jí: Zda se máš dobře? Zda se má dobře tvůj muž? Zda se má dobře dítko? I řekla: Dobře.
27 A přišla k Božímu muži; toho chytila za jeho nohy a Géchazí se přiblížil odstrčit ji, a le Boží muž řekl: Povol jí, neboť její duše jí zhořkla; to Hospodin přede mnou zakryl a neoznámil mi.
28 A řekla: Zda jsem si od mého pána vyžádala syna? Zda jsem neřekla: Nemusíš mě mámit?
29 I řekl Géchazímu: Opásej své kyčle a ve svou ruku vezmi mou hůl a jdi; jestliže někoho budeš potkávat, nebudeš ho zdravit, a jestliže kdo bude zdravit tebe, nebudeš mu odpovídat; a mou hůl musíš položit na tvář toho hocha.
30 A matka toho hocha řekla: Jako že je živ Hospodin a živa je tvá duše - chci-li tě opustit! I vstal a šel za ní;
31 a Géchazí přešel před nimi a na tvář hocha položil tu hůl, a le nebylo hlasu a nebylo odezvy. Vrátil se mu tedy vstříc a podal mu zprávu výrokem: Hoch se neprobudil.
32 A když Elíšá vešel do domu, hle, hoch byl mrtev, uložen na jeho loži;
33 vešel tedy a zavřel za nimi dvěma dveře a jal se modlit k Hospodinu;
34 pak vystoupil a lehl na dítko a položil svá ústa na jeho ústa a své oči na jeho oči a své dlaně na jeho dlaně a byl nad ním schoulen, a ž se maso dítka zahřálo.
35 A zase se jal v domě chodit, jednou sem a jednou tam, a vystoupil a schoulil se nad ním; a hoch až sedmkrát kýchl; pak otevřel hoch své oči.
36 I zavolal na Géchazího a řekl: Zavolej na tuto Šúnémanku! Zavolal ji tedy, i vešla k němu, a řekl: Zvedni svého syna.
37 I přišla a padla k jeho nohám a poklonila se k zemi; a zvedla svého syna a vyšla.
38 A Elíšá se vrátil do Gilgálu; a v zemi byl hlad. A když synové proroků seděli před jeho tváří, řekl svému sluhovi: Postav ten veliký kotel a uvař pro syny proroků pokrm.
39 A kdosi vyšel do pole sbírat zeliny a našel polní révu a s ní nasbíral polních tykví, co se vešlo do jeho roucha; to, když přišel, nakrájel do kotle pokrmu, aby nevěděli.
40 To když těm mužům k jedení vylili, stalo se za jedení z toho pokrmu, že oni vzkřikli a řekli: V kotli je smrt, Boží muži! A nemohli jíst.
41 I řekl: Podejte tedy hrubou mouku! Tu nasypal do kotle a řekl: Vylij lidu, a ť mohou jíst! A v kotli se neprojevilo nic zlého.
42 A přišel kdosi z Baal-šalíše a přinesl Božímu muži chléb z prvotin, dvacet chlebů z ječmene, a nové obilí, ve svém vaku; a řekl: Dej lidu, a ť mohou jíst.
43 A jeho pobočník řekl: Co? Toto mám dát před tvář sta mužů? I řekl: Dej lidu, a ť mohou jíst, neboť takto řekl Hospodin: Jíst a zůstavit.
44 Dal to tedy před jejich tvář, i pojedli a zůstavili, podle slova Hospodinova.